Bílé Karpaty, pohoří na hranici Moravy a Slovenska, jsou známé svým klidem, rozkvetlými loukami a tradičním venkovem. Tato chráněná oblast s bohatou faunou a flórou patří mezi biosférické rezervace UNESCO. Nabízí nejen krásnou přírodu, ale i příběh harmonického soužití člověka s krajinou. Jsou ideálním místem pro milovníky ticha, folkloru a turistiky.

Na hřebeni vede úzká silnice, spojení mezi jednotlivými samotami. Najednou se asi dvacet metrů ode mě vyplazí z trávy krásná, do hněda zbarvená užovka stromová. Má určitě přes metr a půl délky a je to pořádný kousek. Běžím k ní, abych si ji mohl zvěčnit, ale bohužel už stihnu vyfotit jenom její ocas, protože mi zmizí do trávy. Užovku stromovou jsem ještě nikdy předtím v přírodě neviděl. Je to náš nejvzácnější had, který se vyskytuje pouze na třech místech – v údolí Ohře, v Podyjí, a právě v Bílých Karpatech. Zároveň je to i náš největší had. Dorůstá až dvou metrů a dožívá se věku dvaceti až dvaceti pěti let. 

Před vrcholem Javorník vcházím do starého bukového lesa a Bílé Karpaty mi chvílemi začínají čím dál tím víc připomínat území rumunského Banátu, kde již dvě stě let žije v šesti vesnicích česká komunita. Do Banátu jezdím již víc než patnáct let. Tento pocit, že jsou si obě krajiny podobné, se poté v průběhu putování přes Bílé Karpaty pořád umocňuje. Těch podobností najdu opravdu hned několik.