Zlín, hlavní město stejnojmenného kraje na východní Moravě, leží v údolí řeky Dřevnice u úpatí Vizovických a Hostýnských vrchů. Proslavil ho vizionář Tomáš Baťa, jehož odkaz dodnes žije ve funkcionalistické architektuře a podnikatelském duchu města. Toto univerzitní město nabízí četné možnosti vyžití, ať už to jsou sportovní či hudební akce, nebo například Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež.

Pavel projde brankou a napřáhne ruku. Vidí plachý, ale příjemný kulatý obličej a za skly brýlí dětsky čiré, modré oči. 

„Milan Maršálek, zdravím vás. Pojďte dál, pane studente…“  zve ho do předsíně. „Omlouvám se za nepořádek. To víte, starý mládenec, co považuje uklízení za mrhání časem, kterého máme na tomto světě vymezeného tak málo. A nezouvejte se, návštěvy se u mě nezouvají.“ 

Z maličké předsíňky vedou dvoje dveře a stoupá schodiště. Uvnitř vypadá vše ještě menší než zvenku, jako by se opravdu ocitl v hobitím domečku. Vejdou do nevelkého obýváku. Počítal, že na zdech uvidí historické fotografie a aspoň jeden portrét Tomáše Bati, ale nic takového tu není. Celou stěnu napravo tvoří přeplněná knihovna. Na stojících svazcích leží v nízkých sloupečcích naplocho vyrovnané další knihy a celý prostor polic se zdá využitý tak dokonale, že se tam už nevejde ani list papíru. 

Většinu protější zdi pokrývá barevná mapa světa. Zářivé litografické barvy, ohnuté, otřepené rohy, letopočet 1672. Kolem jejích okrajů visí spousta malých obrázků ve vyřezávaných rámečcích – staré ocelorytiny a mědirytiny. Na další stěně jsou spousty prosklených skříněk a v nich tolik rozmanitých věciček všeho druhu, většinou drobných, starobylých a záhadných, že Pavel už jen čeká, až se ve dveřích objeví přikrčený bělovlasý čaroděj Gandalf s dlouhou fajfkou v puse a bude se shánět po troše dýmkového koření.  

Slíbený nepořádek nikde nevidí, je tu dokonale uklizeno. Ve vzduchu cítí nezaměnitelnou vůni starého papíru. Má ji moc rád – vychází z knihovny a z té dávné mapy.  

Staromilskou atmosféru narušuje jen moderní pracovní stůl ze světlého masivu uprostřed pokoje, s elektrickým psacím strojem a luxusně vypadajícím koženým otáčecím křeslem.